První a hned nejdelší výlet

První a hned nejdelší výlet

První a hned nejdelší výlet

Páníček plánoval a plánoval, až naplánoval čtyři nádherné celodenní výlety. Dnes nás čeká první a hned ten nejdelší. Ráno je sice trochu zamračeno, ale to nás nemůže odradit. Rychle se nasnídáme, zabalíme a vyrážíme. Nejprve musíme autem popojet do Josefova dolu, kde náš výlet začíná.

 

Vodopád Jedlové

A už je to tady. Začíná naše první horská tůra. Parkujeme v Josefově dole u místa, kterému se říká Lesní brána. Odtud už jdeme pěkně po svých po modré značce. Prvním cílem jsou vodopády Jedlové. Celá cesta je jako z pohádky. Kolem prudce tekoucího potoka s malými či většími vodopády. Náramně si to užíváme. Já vodu nemusím, ale Lilly, jak jen to jde, hned se cachtá a osvěžuje. Navíc se, prcek, vůbec nebojí výšek, takže spolu můžeme lézt po kamenech a skalách. No, uvídíme, kdy jí dojde dech.

Čihadla

Z nádherných zurčících vodopádů pokračujeme stále po modré k rozcestníku Pod Čihadlem a odtud po červené k rozcestníku U knejpy a dál po modré k rozcestníku Čihadla. To už jsme jen kousínek od našeho druhého cíle, rašelinišť Čihadla, kde je vystavěná malá dřevěná rozhledna. Tam se naše nebojácná Lilly trošinku bála vylézt, ale nakonec to zvládla. Jen dolů jí pomohla panička. Ale to není žádná ostuda. Schody byly vysoké a Lilly je opravdu maličký drobek. Lilly dole ani na vteřinu nezaváhala a skočila do rašeliniště. Poté se nemohla dostat zpět, takže jí panička musela vytáhnout.  Naštěstí nebyla tak špinavá, jako kdysi já na Lenoře. Další cíl zdolán a Lilly stále vypadá, že stíhá. Žádné známky únavy. Uvidíme, jak si povede dál.

Polední vodopád

Z Čihadel se vydáme po žluté k rozcestníku Nad Černým potokem, kde se odpojíme a po zelené značce pokračujeme na Polední vodopád. K tomu se musí z cesty dost krkolomně slézt, ale stojí to za to, to mi věřte. Nádherné scenérie, které vytváří voda, jen tak někde nenajdete. Pro Lilly jsou samozřejmostí vodní hrátky, které jako by jí dodávaly sílu na další putování. Vždy, když se napije z potůčku, je jako motorová myš.

Frýdlantské cimbuří

Konec vodních radovánek. Teď nás čekají skály a zase skály. Od vodopádu pokračujeme po zelené na skalní útvar zvaný Frýdlantské cimbuří. Poměrně rozsáhlé skály sestávají z několika vrcholků. Na ten nejvyšší je poněkud nesnadná cesta, takže panička a děda se rozhodnou zůstat a vylézt jen na první nižší vrcholek. Dále pokračuje jen páníček …. a co to ….. za ním peláší naše Lilly. Tak to ne. Přeci se nenechám prckem předběhnout. Rychle jí doběhnu a na skály šplháme společně. Když se dost vynadíváme, pokračujeme po žluté přes Polední kameny, kolem Smědavské hory k rozcestníku Paulova paseka.

Jizera

Z Paulovy paseky jdeme po červené k rozcestníku Pod Jizerou a odtud pěkně do kopečka. Čeká nás druhý nejvyšší vrchol Jizerských hor, Jizera. S výškou 1.122 m je pouze o dva metry nižší než nejvyšší Smrk. Viditelná je skoro odevšad a honosně shlíží na své nižší družky. Takže vzhůru po skalnaté pěšince šplháme na Jizeru, kde z vrcholu obdivujeme překrásný rozhled po okolní krajině. Jizera byl předposlední cíl naší cesty. Nyní už nás čeká jen sestup. Cesta do vršků skončila.

Protržená přehrada

Z Jizery se vracíme stejnou cestou k rozcestníku Pod Jizerou a hned pokračujeme dále po červené značce k rozcestníku Na knejpě, kde se napojíme na 22.hřebenovku a putujeme po ní až k odbočce na zelenou značku. Z ní jsme se po chvíli odpojili a po neznačené cestě jsme seběhli k Protržené přehradě. Panička tu Lilly poprvé vzala, že jí chvíli ponese. Jak já jsem jí záviděla. Ale považte, ono se jí to nelíbilo. Kroutila se, a tak jí zase nechali pěkně běhat po svých. Z Protržené přehrady jsme seběhli po žluté značce přes Mariánskohorské boudy zpět k Lesní bráně a našemu autu. Lilly se cestou ještě jednou poponesla, tentokrát v páníčkově náruči. V každém případě celou cestu zvládla a má náš velký obdiv, stejně jako děda, který po operaci kolene běhal po horách jako jura.

 

Délka trasy 27,2 km