Na silnici do Prášil

Prášilské jezero

Na silnici do Prášil se zpívá v jedné lidové písničce. My jsme na silnici do Prášil nebo spíše z Prášil našlapali spoustu kilometrů směr Prášilské jezero. Cesta vede zalesněnou krajinou do kopce po červené značce. Prášilské jezero je nádherné. Hned jsem si v něm smočila tlapky a trochu prohnala zdejší kačenky. Jezero je ledovcového původu a říká se, že pro svou kyselost v něm nežijí žádné ryby. U jezera jsou lavičky, kde se dá odpočinout a posilnit se před další cestou.

Rozhledna Poledník

Nedá se nic dělat, u jezera se nám sice sědělo moc pěkně, ale musíme dál. Namasírujeme nohy, protože další cesta nás povede po červené značce nejprve dolů, a jak to tak bývá poté hned nahoru do dlouhého prudkého kopce. Rozhledny se prostě musí stavět na vršku, aby z nich byl pěkný výhled. Ta, na kterou se teď chystáme má prý nejpěknější výhled ze všech rozhleden co jsou na Šumavě. Funíme do kopce a děláme časté zastávky, protože začalo svítit sluníčko a mě to moc nešlape. Zkouším, jestli mě panička nepoponese, ale néééé….nedá se nic dělat, tak pomalu šlapu dál. Konečně jsme na kopci a z dálky už vidíme rozhlednu Poledník. Dříve sloužila jen vojákům, nyní je opravená a je u ní i občerstvení. Páníčkové se zahřejí polévkou a klobásou, já taky dostanu nějakou tu mňamku a jdeme nahoru. Výhled je tu opravdu pěkný, bohužel je také vidět, jak se na šumavské přírodě vyřádil kůrovec a orkán Kyrill. Je to první rozhledna, na kterou jsem nevylezla až na vršek, protože tam vede strmý kovový žebřík.

Frantův Most

Po odpočinku pokračujeme dál. Teď už se půjde pořád jen z kopečka. Navíc jsem odpočinutá a nabaštěná, tak mi to zase běhá. Páníčkové mi ani nestačí. Vracíme se z Poledníku na původní červenou značku a po pár metrech se odpojujeme a jdeme dolů po zelené až k Frantově mostu. Tam je to moc krásné. Prášilský potok je poměrně prudká bystřina plná kamenů. Je tu brod a most jsou vlastně jen klády. Nemůžeme se tohoto místečka nabažit. Sedíme na kládách, cachtáme se ve vodě a připravujeme se na poslední úsek cesty do Prášil k našemu opuštěnému autíčku.

Prášily

Do Prášil pokračujem po červené. Jde se poměrně pohodlně po upravené cestě. Prášily, stejně jako další obce v hraničním pásmu, doplatili na přísný pohraniční režim. Dnes je z nich rekreační středisko se zimními běžeckými a letními turistickými trasami. Náš výlet jsme zakončili prohlídkou botanické zahrady a stáda amerických bizonů.

 

Délka trasy cca 19,5 km