Besedické skály

Konec dovolené

Už je to tu. Pobyt v Českém ráji nám dnes končí. Všichni jsme se shodli na tom, že to tu bylo opravdu moc a moc krásné. Jediným negativem bylo velké množství klíšťat. Byla to otrava, panička nám pořád vyndavala lezoucí klíšťata z kožíšků. Než jsme mohly do chaty, vždy nás nejdříve pečlivě vyčesala. Každý den…..no, hrůza. Nedalo se nic dělat i přes ošetření bravectem, pipetou a pojídání pangaminu se na nás ty potvůrky pořád lepily.

Besedické skály

Ve čtvrtek byl jediný deštivý den, a tak nám vypadl jeden výlet do skal. Páníček ho trošku upravil a zkrátil, a tak na něj vyrážíme právě dnes. Přece ty skály musíme vidět uplně všechny, no nééé. Jako poslední tedy prolezeme Besedické skály. Malý okruh, který začínáme, jak jinak, ve vesnici Besedice. A už zase pěkně šlapeme po červené značce k rozcestníku U Kalicha, kde se napojíme na modrou. Tady začíná ta pravá krása. Skalní město, kde se můžeme honit a zkoumat různá tajemná zákoutí. Besedické skály nemají tolik vyhlídek, ale za to je tu spousta proláklin, průchodů a cestiček. Úplný ráj. Pobíháme a prolézáme, až se dostaneme k Modlitebně. U rozcestníku se vydáme po žluté k vyhlídce Českých bratří a dále kolem několika jeskyní neboli slují a vyhlídek. Žlutá značka nás dovede zpět k rozestníku U Kalicha a odsud k autu a domů do Prahy.

Délka trasy 3,4 km

 

Náhled na mapu

Besedické skály

Malé shrnutí

Nevím zda jsem vše dobře spočítala. Přeci jen mám na to jenom čtyři packy. Za ten týden v Českém ráji jsme s Lilly stihly:

navštívit a prozkoumat sedm zřícenin skalních hradů

a mnoho větších či menších jeskyní

vylézt na několik rozhleden a věží

vyjít a zase sejít spoustu schodů, schůdků, stupňů a žebříků

překonat několik mostů a můstků přes vodní toky

ochutnat vodu ze všech studánek a potoků, a že jich tu bylo požehnaně

projít mnoho skalních světniček

obdivovat nepočítaně skal, skalních měst a vyhlídek

loudit v mnoha a mnoha restauracích, kioscích a dalších občerstvení, které jsme cestou navštívily

ujít podle mapy asi 55 km

 

Vždy a za všech okolností jsme se chovaly vzorně. Skoro jsme neštěkaly, a když, tak to bylo radostné štěkání. Ani jsme se moc nepraly, protože jsme byly tak utahané, že na to prostě nezbývaly síly. Dokonce jsme ani jedna neonemocněla, nezranila se, ani jsme žádná nespadla ze skály. Takže celkově pozitivní bilance. Myslím, že páníčkové na nás musí být hrdí.