Čertovo a Černé jezero

Pojedeme vláčkem

Naplánovali jsme si bezva výlet. Jako vždycky jsme chtěli udělat nějaký okruh,  abychom nemuseli šlapat stejnou cestu tam i zpět. Bohužel nás zradil vláček, kterým jsme chtěli popojet jednu stanici ze Špičáku do Hojsovy Stráže. Na kolejích byl sesuv půdy a trať mezi Železnou Rudou a Nýrskem byla uzavřena. Co teď. Autobus, který jezdil místo vlaku už byl dávno pryč a na další bychom čekali dvě hodiny. Byli jsme trochu nepříjemně zaskočeni, protože na internetu nám vyjel odjezd vlaku ze stanice Špičák a o nějaké uzavírce trati nikde ani zmíňka. Celý okruh se ujít nedá, je to dálka. Nakonec jsme to riskli, s tím, že se pokusíme v Hojsově Stráži chytit autobus a dojet zpět na Špičák.

 

Čertovo jezero

Takže nezoufat, nelenit a rychle vyrazit směr Čertovo jezero. Vydáme se po modré značce až k lanovce. Chvíli rozvažujeme, zda pojedeme lanovkou na špičák nebo zda půjdeme pěšky k Čertovu jezeru. Nakonec, naštěstí, vyhrála pěší cesta. Já bych se totiž v té výšce určitě strašně bála. Šlapeme po žluté nově vybudované nádherné Jezerní stezce až k jezeru. Cesta je nenáročná a vede krásným lesem, kde je stín a chládek. Čertvo jezero je druhé největší na Šumavě. Neváhala jsem a smočila jsem si alespoň tlapičky a trochu poškádlila kačenky, které se na mě připluli podívat. Když jsme se dostatečně pokochali, vyrážíme dál…

Špičák

Malý kousek se vracíme zpět, a pak odbočujeme po červené značce k rozcestí Pod Malým Špičákem. Kam teď? Doprava na Špičák nebo doleva rovnou k Černému jezeru? Nakonec zvítězila naše zvědavost a vydali jsme se na Špičák. Má tam být nově otevřená rozhledna, alespoň to inzerovali dole u lanovky. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že rozhledna je ještě ve výstavbě. Otevřená má být až v červenci a my máme teprve červen. Páníčkové a další dorazivší turisté si trochu zanadávali. To bylo asi tak všechno, co s tím mohli dělat. Asi dnes nemáme ten správný den. Nejdřív nás zradil vlak, teď rozhledna…Co to bude do třetice???

Černé jezero

Vracíme se tedy zpět k rozcestníku Pod Malým Špičákem a pokračujeme dál po červené značce až k Černému jezeru. Jak jsme chválila cestu k jezeru Čertovu, tak tohle byl doslova horor. Prudký kopec dolů, samé bláto, vymleté rigoly, klouzající kameny….jedním slovem hrůůůza. Snad si tady někdo nezlomíme nohu! Konečně jsme u jezera. Musím říct, že ten nádherný pohled, který se před námi otevřel stál i za ten namáhavý sestup. Bylo to opravdu kouzelné místečko. Neváháme a dáme si tu něco k snědku a trochu si odpočineme. Však si to také zasloužíme.

Vodopád Bílá Strž

Po odpočinku pokračujeme po červené značce až k největšímu šumavskému vodopádu Bílá Strž. Nad vodopádem je vybudovaná vyhlídková terasa, ale dá se sejít až k němu. Šplháme a předháníme se s páníčkem, kdo z nás dřív spadne do vody. Panička raději zůstala na terase a v klidu se kochala výhledem. Prý alespoň někdo z nás musí mít rozum. Naštěstí to dobře dopadlo a můžeme všichni ve zdraví pokračovat dál.

Hojsova Stráž

Od vodopádu putujeme stále po červené až k rozcestníku Stateček, kde se rozhodujeme, zda ještě stihneme vylézt na vrchol Ostrý. Bohužel, kvůli změně plánů a pokročilé hodině, musíme pokračovat dál. Ostrý tedy zůstal nepokořen. Pokračujeme po modré k rozcestníku Bílý potok a odsud po žluté přes Zadní Hamry do Hojsovy Stráže. Máme pěkný fofr. Autobus nám odjíždí ani ne za hodinu a my máme před sebou ještě 4,5 kilometru. Když ho nestihneme,  jede další až  v 5 hodin ráno. Uřícení se řítíme po hlavní silnici Hojsovou Stráží a hledáme zastávku. Nestíháme, autobus už je tu, panička neváhala a mávla na něj. Naštěstí nám hodný pan řidič zastavil. Na horách jsou k sobě lidi přeci jen nějak hodnější a ohleduplnější. Nakonec jsme si, i přes počáteční obtíže, užili nádherný výlet.

Délka trasy cca 21 km

p