Rozhodčí Miroslav Miroslav Václavík
Diadem Adhara Dancing in the Wind – Adinka – skoro 5 měsíců – třída štěňat – velmi nadějná 1
Musím vám zaštěkat co ta moje panička zase vymyslela. Prý, že se musím pořád učit něco nového. Takže místo, aby si v sobotu přispala, soukala se z postele už v 5 hodin, aby stihla vyvenčit holky, nakrmit mrňata a taky dát do kupy trošku sebe, abych se za ní nemusela stydět, že jo.
Vyrazily jsme na Dejvické nádraží. Paňka byla natěšená, že mě poprvé sveze vlakem. No na papírku, který třímala v ruce sice měla napsané, že má vlak směr Kladno jet v 7:33, ale na tabuli s odjezdy běželo úplně něco jiného. Výluka. Takže vlak se nekoná a jdeme domů, myslím si.
Chyba. Paňka se otočila, a jako by se nechumelilo vyrazila směr metro, že prý pojedeme busem. To už znám, jela jsem už do MB v tašce, takže co blbne, to se učit nemusím. Zase chyba. V metru paňka vytáhla nějakej plastovej hnus a nacpala mi ho na čumáček. Prý se budu učit jezdit s náhubkem. Byl půjčenej od Lilly a mně byl samozřejmě velkej. Vypadala jsem, jak dement, to vám teda povím. Taky mě to dost vytočilo, ale ona z toho měla snad vánoce, že prý jsem hrozně hodná a moc mi to sluší, a že se to musí.
No nic, nějak jsem to přežila. Dorazily jsem do Kladna, dokonce včas, abychom stihly výstavu. To už taky znám, tak co mě tam zase cpe. Zase, že prý to v MB bylo na trávě a tady je to v hale, a to je úplně něco jinýho.
Řeknu vám, celej den k ničemu. V hale dusno, hlučno a smrádek. Ono, když se sejde tolik chlupáčů, tak to se není čemu divit. Navíc, paňka se domnívala, že se snad s nimi budu kamarádit. Tak to tůdle nůdle. Pěkně jsem si svoje místo hlídala. Na milost jsem vzala jen ostatní trpitelky sheltičky. Žádný cizí chlup mi na deku nesměl.
No a celej tady ten humbuk byl kvůli tomu abych se asi dvě minuty proběhla v kruhu. Takovej divnej chlápek mi kouknul do pusy. Šáhnul na mě. Pak mlel takový ty řeči, že krásně běhám a jsem dobře živená, a že mám super povahu a dobře nesu ocas. Tak to všechno už jsem věděla i bez něho, že jo, to jsme tam nemusely, tak dlouho tvrdnout.
Utahaná, jako kotě jsem ve čtyři hodiny odpoledne konečně dorazila domů. Paňka do mě celej den hučela, udělej loučičku nebo bobíka, vyčůrej se. Tak to ani náhodou. Za to všechno jsem jí to pěkně oboje donesla domů na plínku.
Tak čauky někde na srazu